Jdi na obsah Jdi na menu
 

Plzeňský andělíček

14. 10. 2015

Kdo by neznal plzeňského Andělíčka? Myslím tím toho stříbrného ošahánka, který plní přání a kterého najdete na mříži u Olivetské hory na katedrále svatého Bartoloměje. Že nevíte, proč Vám vykládám takovou známou věc ? No přece proto, že si myslím, že možná netušíte, že právě tenhle ošahánek je trošku jinej, než jeho zlatí a rozhodně méně ošoupaní kolegové.

wp_20140224_16_34_52_pro.jpg

Do stříbrna vyhlazená drobná plastika je totiž jako jediná z celé řady andělíčků totiž plná. Nevěříte? Schválně, až si zase někdy půjdete toho ošahánka pohladit, tak zkuste projet po zadní straně ostatních andílků. Každý má v sobě prohlubeň. Jen tenhle jedinej samotinkej je krásně kulatej... akorát do dlaně. A proč tomu tak je? To vlastně ani nikdo neví. Neví to ani pan farář. Ale tvrdí se, že prý je v něm zalitý ostatek nějakého svatého. Že by přímo svatého Bartoloměje? Kdo ví. Vyloučeno to není :-) Ale rozhodně je vyloučeno, jak by leckoho mohlo napadnout, že by ošahánek nebyl původní a nebo že je starší než jeho zlatí bráškové. Celá mříž je vyrobená najednou v roce 1713.

obraz088.jpg

Stříbrný andělíček si rozhodně na nezájem stěžovat nemůže. Každej den se k němu schází okolo tisícovky lidiček, kteří věří, že jim splní jejich nejtajnější přání. A přiznám se, že já jsem jednou z nich. Nikdy neprojdu přes náměstí, aniž bych se u něj nezastavila. Že jsem blázen? Možná... Ale rozhodně mi nikdo nevyvrátí, že jsem měla u maturity ohromný štěstíčko ( nebo že by to byl zásah něčeho nadpřirozeného ? ), když jsem si vytáhla jedinou otázku, kterou jsem měla našprtanou dokonale :-D

Ať je to jak je to, tak pověst o tom, že právě tenhle naleštěnej fešák plní přání, je stará skoro tak dlouho, jako jsou staré samotné mříže. A pokud budete ještě chvilku číst, tak Vám prozradím, jak to vlastně všechno bylo...

obraz116.jpg

Jako významné královské město jsme měli i my svého vlastního mistra ostrého meče. Že nevíte kdo to byl? Správně... byl to kat. A ačkoliv se honosil tímto neoficiálním titulem, byl to vlastně hroznej chudák. Většinou sice byl docela bohatej, ale to nemohlo vyvážit to, že se k němu ostatní obyvatelé města chovali příšerně. Podle nich byl osoba nečistá a už jen se ho dotknout bylo zakázáno. Kdo to udělal, stal se nečistým také. Dokonce někde nesměli ani do kostela a nebo do hospody. Ale naštěstí se postupem času názor na ně měnil a ze zatracovaných a opovrhovaných lidí se stali počestní občané, kteří měli ještě i jiná, vážená zaměstnání. Za všechny jmenujme třeba Leopolda Wohlschlagera, který byl zlatníkem a nebo Karla Hussa, který to dokonce dotáhl na kustoda na zámku Kynžvart. Ale to jsem odbočila ... Takže honem zpátky k pověsti...

Plzeňský mistr kat se měl ženit. Ale protože do katedrály nesměl, nezbylo mu, aby před oltář poslal za sebe zástupce. A zatímco uvnitř probíhal svatební obřad, kat si klekl u vnějšího oltáře a modlil se. Když slyšel, že svatebčané vycházejí ven, rychle vstal, nechtěně zavrávoral a rukou se zachytil andělíčka na mříži. A protože ho při tom viděly dvě plzeňské drbny, které to okamžitě všude rozkecaly a jelikož se navíc věřilo, že kat umí čarovat, tak pověst o kouzelném andělíčkovi byla na světě. Ale kdo ví... třeba to tak opravdu bylo a kousek té katovské magie způsobuje, že nám ten náš ošahánek plní přání :-)

obraz089.jpg

Takže pokud jste si ještě nesáhli a nepřáli si z celého srdce, tak honem přijeďte a napravte to. Třeba pak přijdete na to, jak je možné, že se ten náš kat trefil zrovna na toho jedinýho buclatýho andílka :-D

A ještě jedna malinká zajímavost... Lidičky mají ty naše obludky moc rádi a tak jsem nedávno při procházce městem zjistila, že se někdo bál, aby andílci nenastydli a vkusně je přizdobil pletenou módou :-)

wp_20160104_017.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Plzeň