Jdi na obsah Jdi na menu
 

O Radoušovi

17. 9. 2015

Vysoko nad Starým Plzencem se vypíná monumentální zřícenina hradu Radyně. Vypínají se k nebi jako odvěká stráž, která hlídá plzeňskou kotlinu. Její černé zdi byly již v minulosti opředeny řadou hrůzostrašných pověstí, kde v hlavní roli účinkuje bájný Radouš.

image7.jpg

Hrad byl sice založen Karlem IV.  v polovině 14. století jako ochrana jeho majetku, co tady na Plzeňsku měl. Pojmenoval ho Karlskrone ( Karlova koruna ). Tento název se však neujal a lidé hradu začali říkat Radyně, podle kopce na kterém stál.  Brzy byl ale hrad opuštěn a zastaven. Jak postupně pomalu pustnul a chátral, o to rychleji začala pracovat lidská fantazie. Pozapomnělo se na to, kdo hrad postavil a začalo se vyprávět o tajemném a strašlivě ukrutném Radoušovi. Ten prý hrad postavil pomocí temných sil. Pověstí je celá řada, ale nejznámější je tahle...

usaty-radous.jpg

Jedna kněžna z dalekého kraje očekávala narození děťátka. A jako snad každá ženská se těšila, že to bude holka. Ale jedna stará babka jí věštila, že má smůlu, že to bude kluk. Kněžna se rozčílila a ve zlosti zařvala, že než kluka, že by měla raději osla. A jak řekla, tak se i stalo. Narodil se jí chlapec, který měl dlouhá oslí ouška. Marně se kněžna modlila a přála si vzít svoje neuvážená slova zpět. Časem se na své ušaté dítě už nemohla ani podívat a tak poručila, aby miminko odnesli na vzdálený hrad a tam jeho výchovu svěřila cizím lidem. Ti jej pojmenovali Radouš. Ale jak to bývá, tak malého Radouše neměl nikdo rád a posmívali se mu. Není proto divu, že vyrostl v pěkného spratka.

100_3308.jpg

Když byl Radouš už dospělý muž, povedlo se mu utéci. Bloudil a šel kam ho nohy nesly. Jednou narazil v lese na starého dědka, který vypadal divně, ale měl kolem sebe plno dobrýho jídla. A co bylo nejlepší... tvrdě spal. Radouš neodolal a jídlo mu doslova sežral. A není divu. Po takové dlouhé době, co jedl jen kořínky a lesní plody, je to omluvitelné :-)

Když se nadlábnul, místo toho, aby rychle zmizel, začal se rozhlížet, co by se ještě dalo ukrást. A našel takovou divnou starou knihu. Takže ji sebral a pak konečně pelášil pryč. Utíkal dost dlouho a když pak k večeru dorazil ke skále uprostřed lesa, rozhodl se, že má pro dnešek dost a že si odpočine. Ale protože byl zvědavej, začal si prohlížet ukradenou knihu. Když začal číst ta podivná slova, objevil se trpaslík, který se ho ptal, co si přeje. Tak si Radouš přál jídlo a pak ho napadlo, že by nebylo špatný, kdyby měl i střechu nad hlavou. Trpaslík nebyl jen jeden a tak jim postavení pevného hradu netrvalo dlouho. Než se Radouš vyspal, hrad stál. Radouš ani nepoděkoval a jako hradní pán si začal vymýšlet.

Když se mu něčeho zachtělo, otevřel knihu a trpaslíci už makali. Ale časem se přece jen začal nudit. Už mu nestačilo, jak honil trpaslíky do práce a v okolních lesích divou zvěř. Začal se ohlížet po nějaký ženský. A protože se pro hradního pána nehodila jen tak nějaká, museli mu trpaslíci opatřit tu nejkrásnější. Jenže geny se jen tak nedají obelstít a po čase se jim narodilo ušaté mimino. Prostě celý tatínek. Ale to se Radoušovi nelíbilo a tak dal svou věrnou ženu i novorozené dítě zabít. A zase museli trpaslíci shánět další krásku. Ale po čase se situace opakovala. Narodilo se další dítě s oslíma ušima a znovu se konala poprava. A tak pořád dokola. Dokonce i takový Jindřich VIII. byl hotový beránek proti Radoušovi, který jich prý dokázal zlikvidovat na padesát.

th_img_5021.jpg

Ale na každého něco platí. Na Radouše platila bouřka. Nebál se ničeho, ale při bouřce vždycky utekl do nejhlubšího sklepení hradu, kam nedolehl žádný zvuk hromu. Jednou taky začalo bouřit a vypadalo to na pěknej liják. Radouš se honem běžel schovat. Jenže ouha... cestou do sklepa ztratil medailonek, který mu kdysi dala matka a který ho chránil před božím hněvem. Chtěl ho jít hledat, ale nahoru už se bál a tak se jen krčil strachy v koutě. A jak se tam tak krčil, tak najednou do věže uhodil blesk... tenkrát hromosvody nebyly... a střecha začala hořet. Hořelo a zdi se hroutily a sypaly, až ukrutného Radouše pohřbily ve svých sutinách.

 

A protože by strašidelný Radouš nemohl dojít odpuštění bez toho, aby potrestal křivdu a bezpráví, tak přidám i jednu krátkou pověst o Honzovi s kolomazí.

 

Když Radouše pohřbilo kamení ve sklepě, na hradě se už báli lidé bydlet a tak se rozutekli do okolních vsí. Po čase však na hrad zabloudili čtyři bratři se svou sestrou. Jednou k nim přišel nějaký chlap, který byl snědý, špinavý a šel z něj strach. Prodával kolomaz, kterou sebou vozil na kolečku. Bratři mu nabídli, že si u nich může odpočinout a chvíli zůstat. Jenže Honza byl chlap špatná. Nic nedělal, koukal po ženských.. tedy po té jedné, co tam byla... a jen přemýšlel, co by zlého provedl. A brzy se mu naskytla příležitost. Bratři se vraceli unaveni z lovu a tak se jim nechtělo štrachat se v horkém dnu do kopce a rozhodli se, že si na chvilku zdřímnou na palouku pod hradem. Honza se rychle připlížil a jednoho po druhém zabil. Už se těšil, že si dívku vezme za ženu a že se stane pánem na Radyni a že najde i ukryté poklady, které tam jsou.

100_3406.jpg

Jenže jeden míní a pánbůh mění...  Dívka se už nemohla dočkat svých bratrů a tak se jim vydala naproti. Nedošla ani moc daleko a už viděla a slyšela, co se stalo. Vyděsila se a chtěla utéct. Honza si ji všiml a rozhodl se, že bude jistější, když ji zabije také a opatří si nějakou jinou, která by o téhle hrůze nevěděla. Dohonil dívku a chtěl ji zaškrtit. Ale najednou se před ním objevil duch už skoro napraveného Radouše, který mu vyčetl všechny zločiny a vyřkl nad ním trest. Černý Honza bude až do skonání světa obývat zříceniny hradu, kde bude strašit. Vždy v poledne a o půlnoci bude jezdit po zdech hradu s kolečkem, na němž vozíval kolomaz. Ve dne neviditelný a v noci viditelný bude vyřvávat jednu jedinou větu... Kupte, kupteeee kolomaz !

Od té doby prý je slyšet v poledne a o půlnoci vzdálené hromobití, které je od toho, jak Honza jezdí po nerovných zdích hradu. A taky se vypráví, že když se někdo opovážil v noci vysmívat se kolomazníkovi Honzovi, tak že prý toho opovážlivce našli ráno pod hradní zdí mrtvého a politého černou krví.

 

Náhledy fotografií ze složky Plzeň