Jdi na obsah Jdi na menu
 

Po stopách historie města

2. 1. 2016

Oficiálně se mluví o tom, že Plzeň, tedy městoNová Plzeň bylo založeno na příkaz českého krále Václava II. roku  1295 na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úhlavy a Úslavy. Ale ještě předtím, na vrchu Hůrce na Starým Plzencem, stál hrad Plzeň, jehož nepatrné zbytky včetně starobylého kostelíka, rotundy sv. Petra jsou patrny dodnes. Tedy abych byla přesná, tak ta rotunda je tam vidět o dost líp :-) 

stary_plzenec_-_rotunda_svateho_petra_2..jpg

Hrad byl založen pravděpodobně knížetem Boleslavem II. v druhé polovině 10. století. V té době byla dokončena kolonizace Plzeňska kmenem Čechů a hrad se stal centrem celé krajiny. O založení hradu nejsou zachovány žádné zprávy. Původ jména hradu Plzně se vykládá jako odvozenina z osobního mužského jména Plzen ( bez háčku ! ) a představuje tedy Plznův hrad. Alespoň podle fundovaného názoru prof. Antonína Profouse (odborník na toponomastiku tj. nauka o místních jménech) Místní jméno Plzeň se tak vžilo, že nás přitom již nemůže udivovat, že osoba zakladatele hradu je už dlouho zapomenuta a že osobní jméno Plzen, což znamená lezoucí, plazící se jako had, vyšlo už dávno z užívání.

img-20151229-wa0003.jpg

Střed Nové Plzně, tak jak ji známe dnes je od tohoto místa vzdálena asi 10 km a je součástí města. Byla založena jako jedno z posledních královských měst v Čechách králem Václavem II. roku 1295. Důvodem proč si Václav II. vybral pro založení takto významného města právě tuto lokalitu byla její poloha na dvou obchodních stezkách - do Řezna a Norimberku. Listina o založení města se nezachovala, rok založení známe až ze zprávy o 200 let mladší, jak ji vepsal písař na přídeští knihy (část předsádky nalepená na vnitřní straně desek), jež je uložena v knihovně pražské kapituly. 

 

Ale tady u nás máme o vzniku města krásnou pověst. 

 

 

V osadě pod hradem Plzní přibývalo postupem doby obydlí a již se v úzkém údolí nemohla ani stěsnat. A také časem začalo osadu i hrad stíhat jedno neštěstí za druhým. Požáry a povodně zle škodily osadě a polím a dokonce  i hrad vyhořel a postupně pustnul.  Lidé se tedy snažili najít jiné vhodnější místo, kde by nalezli bezpečnější domov a kde by se jejich domy mohly také více rozložit do široka i do daleka. V tu dobu zajali Plzeňští dva muže, kteří se potulovali po kraji. Ti je pak začali přemlouvat, že aby šli s nimi, že ví o jejich starostech a že jim chtějí ukázat místo, kde by se dalo postavit pěkné, nové město. Starším obce se moc nechtělo, mysleli si, že je to nějaká lest, ale později jejich naléhání podlehli. Po téměř třech hodinách chůze ( trolejbus ještě nejezdil ) dorazili na dost mohutnou řeku, u níž byl kostelík zasvěcený Panně Barboře a nedaleko u cesty stála hospoda. Kolem dokola se rozprostírala rovina, která se mírně svažovala k vodě. Tady se neznámí zastavili a nabádali starší, aby tu založili město.  

 

 

223313_488663701152201_1902303564_n.jpg Tohle je Řihovský ( templářský ) dům. Podle jedné pověsti to byl první dům v Plzni, který na místě bývalé pohanské svatyně vystavěli templáři. Bohužel tento cenný gotický dům vzal za své v 19.století při ničivé úpravě města purkmistrem Martinem Kopeckým. Ten dal zbořit dokonce i městské hradby. Dům stával na rohu nynější Prešovské ulice a Náměstí Republiky. 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Město, které zde založíte, nazvěte Novou Plzní. Jeho sláva půjde po celém světě. Bude to město pevné, dokud budete svorní, nikdy je nepřítel nedobude a nevnikne za jeho hradby. Městem Slunce budou je zváti vaši potomci. Odtud vyjde do světa první posel vzdělanosti v českém národě. Pilná a poctivá práce vaše a vašich potomků a následovníků ponese zralé ovoce."   ( Teda tohle mi připomíná Libuši ).

Ještě mnoho dobrého o tom městě předpovídali, mluvili o jeho vyvýšenosti nad ostatními městy, nezamlčeli však ani chvíle truchlivé, které město postihnou. Ale zároveň je ubezpečovali, že Bůh jim bude vždy dobrým ochráncem.  Jakmile dopověděli, zmizeli. Netrvalo dlouho a na místě vyrostlo pravidelné, úpravné město. První stavby sice byly dřevěné, ale brzy je vystřídaly kamenné domy. jak město rostlo, byl vedle staré kaple postaven františkánský klášter a stará hospoda přestavěna na měšťanský dům.  Poněvadž většina obyvatel osady staré Plzně přešla do nového města, nazvali je se souhlasem krále Novou Plzní. Město vzkvétalo, zatímco stará obec živořila. Začalo se jí  říkat Stará Plzeň a později, když byla jen  malým místem, Plzenec. 

 

Pověst o založení města by jistě upadla v zapomnění, kdyby si ji nebyl poznamenal před 400 lety do svých zápisků učený Plzeňan Mistr Kašpar Ladislav Stehlík z Čeňkova, který ji slyšel od svého děda a ten zase od své báby. A tak dodnes víme, proč Plzeň  stojí tam, kde stojí.  

 

Ale zpět ke skutečnosti...  

 

 

Rozlohou (ve 14. stol. 20 ha, 290 domů a 3 000 obyvatel) byla po Praze a  Kutné Hoře třetí největší město v Čechách. Měla však celkem malá předměstí, k nimž patřila i původní ves Malice ( dnešní Roudná ) na jejímž katastru město vzniklo. Vesnice v bezprostřední blízkosti města patřily do městského panství, ale výlet do nich vzhledem ke vzdálenosti od centra představoval ještě v první polovině minulého století téměř půl dne. Teprve později se začaly tyto vesnice k Plzni přibližovat a to jak růstem městských předměstí, tak i růstem jich samotných. Tak se postupně k městu Plzni připojily dnešní městské části Bolevec, Lochotín, Božkov, Doubravka, Skvrňany, LiticeKřimice, Koterov, Černice a další.  

 

Své svrchované a privilegované postavení si uchovala Plzeň po celý středověk a i na počátku novověku.  Důvodem byl zejména její postoj ke dvěma významným konfliktům, které se v zemích Koruny České zčásti nebo zcela odehrály. Tím prvním byla husitská revoluce, kdy se Plzeň po počátečním přiklonění ke straně husitské od ní brzy odvrátila a byla pevnou součástí Katolické koalice. Husité, kteří si byli vědomi strategického významu města, se pokoušeli v letech 1421-1434 město několikrát obléhat. Plzeňské hradby však jejich náporu odolaly.  

 

img-20151229-wa0004.jpg

 

Po skončení husitských válek dostává Plzeň od císaře Zikmunda privilegium se zlatou bulou, díky němuž město neplatilo cla a berně po celých Čechách. Kvůli tomu a díky obchodnímu partnerství s Norimberkem město značně bohatne. V této době rozkvětu města zde dochází také k vytištění první knihy u nás - Kroniky trojánské. Stalo se tak již možná roku 1468. Město si velmi oblíbil i císař Rudolf II., který zde zakoupil dva měšťanské domy a za jeho vlády se Plzeň oblékla do renesančního hávu. 

 

Druhým konfliktem ve kterém byla Plzeň na straně vítězů byla třicetiletá válka. I tentokráte dodrželo město svou katolickou tradici a zůstalo součástí habsburského tábora. Přesto se ale nevyhnulo válečným útrapám a bylo dokonce i dobyto císařským vojskem pod vedením hraběte Arnošta Mansfelda. A bylo to prvně a naposledy, kdy toto hrdé město podlehlo.   

 

010.jpg

 

Po třicetileté válce nastává krátký úpadek města. Až na počátku 18. století město znovu vzkvétá, což se odráží i ve stavitelství. Ve městě vyrůstá řada barokních staveb. Od druhé poloviny 18. století se město otevírá ze sevření starých hradeb a expanduje do svého okolí. Později zaniká i městské opevnění a na jeho místě vznikají sady. 19 století a průmyslová revoluce mění ráz města. 

 

Roku 1842 dochází k založení Měšťanského pivovaru a roku 1869 zakládá Emil Škoda svůj podnik. Plzeň se stává průmyslovým městem a začíná se znovu nebývale rozvíjet. Jsou stavěny nové dominanty města - muzeum, divadlo či synagoga. 

Škodovy závody byly během II. světové války jednou z největších zbrojovek Německa. To bylo důvodem proč město bylo často cílem spojeneckých náletů. 

 

Po roce 1989 se město stává univerzitním městem a historické jádro, které je půdorysnou strukturou do značné míry totožné s celým původním gotickým městem je v  roce  1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací. 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Plzeň